Neony dnes hrají významnou roli. Jsou vidět v ulicích velkých měst, malých městeček i na venkově. Mohou mít podobu zakřivených nebo umělecky tvarovaných linií a písmen. Každému prvku, který je z nich vyroben, dodávají barevný světelný efekt. Světelné logo, banner nebo nápis na budově restaurace, kina či obchodu s oblečením přitahují zvláštní pozornost kolemjdoucích a vybízejí je k využití služeb nebo k nákupu. Neony jsou poutavým řešením, které se od samého počátku skvěle osvědčuje v reklamním průmyslu.
Začátky kariéry neonů
Samotné slovo „neon” pochází ze slova „neos” a znamená „nový plyn”. Neon se přirozeně vyskytuje v atmosféře, avšak jen ve velmi malém množství. Neonový plyn objevili v roce 1898 William Ramsay a Morris Travers. První neon však vytvořil George Claude. Smísil elektrické plyny a poté jimi nechal procházet elektrický proud. Výsledkem tohoto experimentu byl výboj, který se projevoval různými barvami. Když si tvůrce neonů uvědomil, že skleněné trubice lze různě ohýbat a tvarovat, představil je v roce 1910 na výstavě v Paříži. Tím začala sláva neonů.
Co je neon a jak vzniká?
Neony jsou skleněné trubice naplněné inertními plyny. To znamená, že neony nereagují s jinými chemikáliemi. Jakmile je trubice naplněna plynem, připojí se na její konce několik elektrod. Energie přenášená napětím pak způsobí rozkmitání atomů uvnitř plynu.
Jak probíhá výroba neonů?
Samotná výroba neonů se skládá z několika důležitých kroků a je časově náročná. Nejprve vždy zvolíme návrh, který chceme realizovat. Dalším krokem je jeho vytištění na bílý, ohnivzdorný papír, na kterém jemně vyznačíme místa, kde bude potřeba materiál ohnout. Poté můžeme začít tvarovat trubice. Tento proces probíhá při teplotě 800° C - 900° C, které se dosahuje pomocí nástroje zvaného pásový hořák. Jakmile sklo změkne, což trvá přibližně 30 sekund, můžeme ho ohnout do požadovaného tvaru. Po roztavení a ohnutí skla připojíme elektrody na konce každé trubice. Poté každou trubici opracujeme 20000voltovým elektronovým bombardérem. Před dokončením nesmíme zapomenout vstříknout plyn použitý k výrobě prvku a následně neon přilepit k jinému prvku ze dřeva nebo plastu. Co je ještě potřeba udělat? Rozsvítit a radovat se z hotového díla. To je poslední fáze, která nám umožňuje ověřit výsledek zakázky.
Jakou barvu má neon?
Klasický a skutečný neon má oranžovočervenou barvu; v čisté podobě a v průhledné skleněné trubici svítí červeně. Pokud neon nemá klasickou červenou barvu, znamená to, že neobsahuje neonový plyn. Je známo, že vzácné plyny při vysokém napětí svítí vlastní barvou. Helium tedy svítí růžově, krypton se zbarví do žlutozelena, xenon do levandulové a argon svítí světle modře. Vzácným plynem je také radon, ten však jako jediný na elektřinu nereaguje světelným zářením, a proto se jako jediný ze vzácných plynů v neonech nepoužívá.
Více odstínů neonů lze získat použitím různých povrchových úprav skla, z něhož se trubice vyrábějí. Vypnuté neony proto mohou být bílé nebo barevné – v druhém případě je sklo probarvené. Když se na barvy neonů podíváme podrobněji, stojí za zmínku, že klasický červený a klasický modrý neon se vyrábějí z čirého skla, respektive z neonového skla a argonu. Všechny ostatní barvy lze však získat úpravou skla pomocí fluorescenčních prášků, například u růžových, fialových nebo zelených neonů, případně probarvením skla.
Neon je umění samo o sobě
Od chvíle, kdy se neonové osvětlení v 19. století rozšířilo po celém světě, začalo mnoho umělců zajímat jeho využití v umění. Neon se začal používat ve filmech, televizních pořadech i moderním umění. Velké oblibě se ve světě těší Julia Bickerstaff, známá návrhářka neonů. Vytvářela nápisy pro filmy Star Trek i pro slavný hotel v Dubaji. Bruce Nauman je další slavnou osobností a veteránem mezi neonovými umělci. Vytvořil desítky návrhů a kolekcí, které prezentoval jako své umění v renomovaných a slavných muzeích po celém světě.
Neony jsou jistě mnohem víc než jen „světýlka“. Jsou skutečným uměním, které má dnes své významné místo také v reklamním průmyslu.
